Ztělesněním vytrvalosti a odhodlání je slovenská 29 letá reprezentantka v armwrestligu (přetlačování rukama) Lucia Debnárová. Mistrovství světa se zúčastnila již 13 krát a ve všech případech byla úspěšná. Již 9 krát si odnesla zlatou medaili.
Lucie, kdo tě přivedl k tak netradičnímu sportu, jakým je armwrestling?
K tomuto sportu mě přivedl můj otec. Byl to právě on, kdo ve mně vzbudil vášeň k armwrestlingu. Vnímal ho na slovenské scéně již od jeho úplného začátku, myslím, že to byly roky 1992/93, kdy byla založena SAPR – Slovenská asociace přetláčení rukou na čele s tehdejším prezidentem Milanem Čaplem. V té době byl největší hvězdou přetláčení nynější prezident našeho svazu, Ján Germánus, 14 násobný mistr světa. Ještě dodnes má můj otec odložený téměř každý článek a interview s Jánem. Dnes vím, že za to, kdo jsem a co jsem dokázala, patří díky hlavně otci. Můžete vystřídat a zaplatit hodně trenérů, ale to pouto, které má rodič ke svému dítěti, je silnější než cokoli jiného. Láska mezi rodičem a dítětem je požehnaná shora. Vím i to, že otec jako rodič udělal pro mě maximum. Vryl do mého srdce sport tak moc, že dnes mi už nezáleží na počtu medailí, na výhře či prohře, jednoduše to miluji bez rozdílu, zda vyhrávám nebo prohrávám.
Kdy se začala tvoje cesta přetláčečky?
Na své začátky si vzpomínám naprosto přesně. Měla jsem něco kolem 15 let, zhruba 55 kilogramů. První rok a půl jsem houževnatě trénovala a jako 17 leté se mi podařilo získat zlatý medailový double z mistrovství světa v Tokiu. Bylo to moje první mistrovství světa a já jsem přinesla hned dvě zlaté medaile!
Jak se připravuješ na soutěže?
Tréninky jsou rozděleny podle soutěžního období. Všemu předchází silová příprava, která se potom, blížíc se k soutěžnímu období, „přetaví“ do speciálních cviků na přetlačování. Jsou to cviky zaměřené na sílu zad, rukou, bicepsů, zápěstí a prstů. Nejdůležitější částí tréninků je však „sparing“ na přetláčecím stolku. Všechnu tu natrénováno sílu musíte umět přenést a použít ji na stole. Já trénuji v našem seneckém klubu spolu s mým otcem a kluky. Tam máme společný „sparing“, tříbíme techniku a řešíme detaily při zápasech.
Na kterých soutěžích se ti už podařilo uspět a co sis odtud odnesla?
Mistrovství světa jsem se zúčastnila už 13 krát a mistrovství Evropy 12 krát, a na všech jsem byla úspěšná. Mám množství medailí i z jiných turnajů, ale nejvýznamnější jsou určitě tyto: 9 násobná mistryně světa, 8 násobná mistryně Evropy, 23 násobná mistryně Slovenska, vítězka profesionálního světového poháru – Nemiroff World Cup. Píše se o mně i v Oxfordské encyklopedii známých osobností ve slovenské verzi, v roce 2015 jsem vyhrála oceňování nejúspěšnějších sportovců v neolympijských sportech. Byla to velká výhra, protože armwrestling vyhrál poprvé v takové nabité konkurenci plné kulturistů, bodybuilderů a jiných, neméně úspěšných sportů.
Na co jsi obzvlášť pyšná?
V armwrestlingu jsem dosáhla úplně všechno. Zopakovala jsem to mnohokrát. A je opravdu krásné, když vám řeknou, že jste například žijící legendou tohoto sportu nebo „Queen Of The Table“. Neřekla bych však, že jsem na něco pyšná – jsem v první řadě vděčná a šťastná. Spolu s otcem jsme dokázali vybudovat velké věci, které se navždy zapíší do historie slovenského sportu. No mým velkým přáním je, aby bylo přetlačování uznáno konečně jako sport, nejen jako zábava. Je mnoho zábavných programů a pořadů, kam mě zvou. Ano, to, že žena porazí chlapa v přetlačování je nevšední, ale stále tam vidím tu nálepku „zábava“. Armwrestling je tvrdý a těžký sport, pokud v něm chcete být úspěšní, musíte se mu oddat úplně celý. Přesně jako v jiných vrcholových sportech.
Jaké vlastnosti musí podle tebe splňovat dobrý armwrestler?
Výborný armwrestler musí být silný, rychlý, technicky i takticky vyspělý „borec“. Tak jako plavec musí hodně plavat, atlet hodně běhat, tak armwrestler musí hodně přetlačovat. Musíte absolvovat množství zápasů, ať už na tréninku nebo na soutěžích. Tím se získávají zkušenosti s různými styly vedení souboje za stolem. Přetlačování totiž není žádný trik. Je třeba ho umět dělat s rozumem a rozvahou. Souboje v přetlačování jsou mnohdy velmi krátké. Stačí několik sekund, a pokud si nedáte pozor, soupeř vás bleskovým startem porazí. A právě ten start je třeba umět zachytit, ztlumit, zastavit. To vyžaduje obrovské soustředění. Přetlačování je krásný sport. Už teď, jak o tom mluvím, mám husí kůži. Je plný adrenalinu, napětí a emocí. A v tom je přesně ta krása.
Koho považuješ za svého silného soupeře?
Absolvovala jsem množství těžkých turnajů, množství zápasů. Každá jedna zlatá medaile byla velmi těžce vybojována. Ale největší soupeřkou je určitě Ekaterina Afonina z Ruska, se kterou jsme se vždy „bily“ o prvenství. Jsme tak vyrovnané, že někdy rozhodly milimetry, někdy fakt jen to, kdo měl lepší den, komu dříve selže psychika nebo která jako první udělá chybu. Je to krásné přetlačování na vrcholové úrovni. Doma na sparingu je bezpochyby můj největší soupeř můj otec. Ví velmi dobře, kde mám slabiny a přesně ví o mých silných stránkách. Je však třeba říci, že mnohdy mě i brzdí, dává pozor a dobře odhaduje kdy si nenaložit více než je třeba.
Kdo tě z tvého okolí nejvíc podporuje?
Největší podporou pro mě jsou moji rodiče a můj přítel, díky kterým mohu dělat sport na vrcholové úrovni. Armwrestling je sport, ve kterém nevyděláte tak, jako v jiném vrcholovém sportu. Snažím se proto vybírat turnaje, které jsou finančně ohodnoceny. Navzdory všemu je však armwrestling sportem mého života. Je to láska na celý život!
Jak reagují muži na tebe jako mistryni světa, vyzývají tě na souboj nebo mají před tebou respekt?
Mnohokrát se mi stalo, že mě muži vyzvali na souboj. Když se stane, že je porazím, tak samozřejmě hledají výmluvy. Například, že používám techniku, zapojuji celé tělo. Přiznám se, že někdy mě už nebaví vysvětlovat, že sportovní přetlačování je jiné než to, když se potýkají v rámci zábavy u piva.
Co děláš, když právě netrénuješ nebo nesoutěžíš?
Mám ráda svou postel, ráda čtu knihy od doktora Murphyho, jeho psychologii přímo hltám. Hodně času trávím s přítelem, těšíme se, když si můžeme vychutnávat jídla v našich oblíbených restauracích, a také rádi odpočíváme u filmů. Oblibuji i časté procházky, při kterých poslouchám svou oblíbenou hudbu. Miluji podzim a babí léto, takže moje oblíbené roční období je právě tady, tak se z toho těším. A zbožňuji horkou, pravou belgickou čokoládu!
Jaké jsou tvoje cíle do budoucna?
V listopadu mě čeká poslední soutěž v tomto roce, jde o světový pohár profesionálů – Nemiroff World Cup. Je to jedna z nejlepších finančně ohodnocených soutěží. Budu startovat v kategorii do 65 kilogramů. Potom vytoužené volno, možná nějaká kratší dovolená, Vánoce v kruhu rodiny a od nového roku zpět v kolotoči tréninků a soutěží.
